neděle 12. srpna 2012

I smutek potřebuje čas

Někdy je těžké zůstat optimistou a věřit v lepší zítřek. Občas nás naděje opouští, ale když si už pod sebou definitivně zlomí větev, může ten pád dost bolet. Pak voláme o pomoc a hledáme někoho, kdo by nám pomohl na nohy. Potřebujeme slyšet, že nic není ztraceno a že se karta zase obrátí, i když máme pocit, že to není možné.

Vždycky si říkám, že všechno má svůj čas, i smutek. Když nás opustí někdo, koho jsme milovali nebo na kom nám záleželo, není na místě hrát si na hrdiny i když to spousta lidí dělá. Na povrchu skála a uvnitř srdce z vosku. Takoví lidé pak pláčou tajně v koupelně nebo v noci do polštáře. Přesně jako já.

Jenže proč to všechno? Když jsme smutní, buďme smutní, plačme, když se nám chce plakat. Není podstatné, kdo si o nás co pomyslí, projevovat emoce není přece zločin. Jen slabost a ta není pro ostudu. Nejspíš jsou to právě ty emoce, které z nás dělají lidi...

1 komentář:

  1. Vše špatné je k něčemu dobré, už se mi to stokrát v životě potvrdilo. Na tom není nic špatného, poplakat si. Naopak, je to zdravé a normální!
    Iva

    OdpovědětVymazat