Leticie...

...Stařenčino srdce pokleslo, když spatřila třetí čarodějku a nebylo to proto, že Leticie Našeptálová byla zlá ženská. Po pravdě řečeno právě naopak. Byla považována za slušnou, dobromyslnou a laskavou, alespoň k většině méně agresivních zvířat a čistších dětí. A vždycky vám ráda prokázala laskavou službu. Potíž byla v tom, že vám ráda prokázala dobrou službu i tehdy, když dobrá služba pro vás nebyla právě to nejlepší. Skončili jste s myšlenkami obrácenými nesprávným směrem a to nebylo dobré.

A byla vdaná. Stařenka neměla nic proti vdaným čarodějkám. To nebylo nic proti pravidlům. Ona sama měla hodně mužů a za tři z nich byla dokonce provdaná. Ale pan Našeptávala byl penzionový  mág s podezřele velkou dávkou zlata a Stařenka měla podezření, že Leticie provozuje čarodějnictví jako něco, čím si krátí dlouhou chvíli, stejně jako některé ženy z jistých kruhů vyšívají potahy na klekátka do kostela nebo navštěvují chudé.

Leticie měla plášť z černého sametu tak jemného, že to vypadalo, jako kdyby někdo do světa vystřihl díru...Stařenka takový plášť neměla. Stařenka o takový plášť nikdy ani nestála, po podobných věcech netoužila. Neviděla tedy důvod, proč by je měli mít ostaní.

"Nechť šťastné hvězdy shlížejí na toto naše setkání," prohlásila Leticie. Stařenka se s pochopením pousmála. Leticie vždycky mluvila tak, jak se učila čarodějnictví z knihy, která neměla za nehet představivosti.